Zahájení sezóny v Galerii Dům

Srdečně zveme na zahájení výstavní sezóny v Galerii Dům a Klášterní zahradě. Jako první umělci se představí Kateřina Adamová Linhartová a Radek Mužík.

Kurátoři: Petr Vaňous a Iva Madičová

KATEŘINA ADAMOVÁ LINHARTOVÁ patří mezi výrazné absolventy Ateliéru Kresby prof. Jitky Svobodové na pražské Akademii výtvarných umění. Společně např. s Danou Sahánkovou, Jakubem Janovských, Nikolou Čulíkem nebo Michaelou Vélovou Maupicovou se zařadila mezi autory mladé generace, kteří pro současnou uměleckou scénu rehabilitovali a aktualizovali médium kresby jako svébytné výrazové médium. Její práce se odvíjejí v tematických cyklech. Autorka se Introvertě a introspektivně vyrovnává s životními traumaty, s překonáváním životních překážek i s rolí ženy a matky, včetně rodinných rituálů. Signifikatní je její křehká kresba pastelkami, které kombinuje s výrazně barevnými akcenty akrylu nebo s vyšíváním. Často se v jejím díle objevuje motiv sebekriticky nahlíženého autoportrétu situovaného do absurdních situací. Práce s kontextem a dekontextem významových souvislostí odkazuje na průzkum sociálního prostoru a jeho intenzitního prožívání.
Na české umělecké scéně se Kateřina Adamová Linhartová etablovala dvěma důležitými samostatným výstavami – projektem TVOR (v rámci výstavního cyklu START-UP, Galerie hlavního města Prahy, 2013) a výstavou SIMULACE (Galerie Václava Špály, Praha, 2019). Výrazná byla také její účast na trilogii výstav pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE (OGV, Jihlava, 2017; GKK – Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, 2019; Galerie 1, Praha, 2020), samostatná výstava V TICHO-STI (Galerie Caesar, Olomouc, 2022) a projekt se sochařem Pavlem Šimíčkem (Mimořádně, GASK, Kutná Hora, 2022-23). Pro prostory Galerie Dům v Broumově připravila autorka výběr děl z let 2022-24, především ze široce založeného cyklu prací s názvem SRDCE, které se symbolicky váže k prostředí kláštera, k jeho aktualizovanému duchovnímu, spirituálnímu a sociálnímu poslání.

RADEK MUŽÍK upoutal širší pozornost svou diplomovou prací realizovanou na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 2022, a to především monumentálním objektem vytvořeným z kmene stromu. Ten ležel na zahradě Akademie několik let: „Už byl ztrouchnivělý a mně se zamlouvalo ho nějakým způsobem zachránit, nebo spíš zvěčnit“, uvedl autor v rozhovoru pro Respekt. Vytvořený objekt nazval Pasinčák, což je na Valašsku lidový výraz pro osaměle rostoucí zdeformované stromy. Krajina, odkud autor pochází, silně ovlivnila hlavní znaky jeho sochařské práce: zajímá jej elementární forma, inspirativní je pro něho původní místní architektura, významy obsažené v základních tvarových i stavebních principech jejich prvků, reflektuje hodnotu lidské práce. Pozornost vždy věnoval řemeslnému zpracování různých přírodních materiálů, především dřeva. „Hraniční značky“ (hraničníky, pasinčáky) jako důležité body v krajině definující konkrétní prostor Radka Mužíka silně zaujaly. Nejen jejich deformované tvary svědčí o působení času, ale především jejich schopnost nést obsah polarity stability a neustálé proměny okolního prostředí: „Hraničníky vymezující fyzický prostor se proměnily spíše do podoby mentálních mezníků. Určení si předmětu a následná touha po jeho otisku, jakožto myšlenkový záchytný bod“ (RM, 2022).
Součástí vystaveného souboru soch v klášterní zahradě budou i figurální práce. Ty autor vnímá společně s objekty inspirované hraničníky ve vzájemnosti, zajímá jej neoddělenost. Inspirativní jsou pro něho totiž práce sochařských klasiků, jako jsou Jan Štursa, Eduardo Chillida nebo např. Charles Despiau. Fascinuje jej syntetická forma, podávající zprávu o prostoru „nějakého bezčasí“ (RM, 2023).