Klášter Police nad Metují

Břevnovská klášterní tradice praví, že na počátku 13. století vyslal opat Kuno do oblasti dnešní Police nad Metují rajhradského mnicha Juryka (nebo Jurika), který zde vybudoval poustevnu. Jak uvádí klášterní nekrologium, Juryk zemřel roku 1209, na jeho místo nastoupil břevnovský jáhen Vitalis a s několika bratry při poustevně vystavěl roku 1213 dřevěnou kapli Panny Marie. Ještě téhož roku si opat Kuno vyprosil od krále Přemysla Otakara I. darování tohoto území. Existence polického proboštství byla roku 1296 potvrzena též papežem Bonifácem VIII. Břevnovští opati brzy začali usilovat, aby k území Policka připojili i výhodněji položenou Broumovskou kotlinu.

Zřejmě za opata Martina I. byl vybudován klášterní kostel Panny Marie. Jeho součástí je též vynikající raně gotický portál. Polickému klášteru věnoval velkou pozornost na konci 13. století opat Bavor z Nečtin, který pro něj nechal pořídit několik rukopisů (např. Životy Otců) a další umělecká díla – mezi nimi na dřevě malovaný velký obraz nebo koberce. Začal též se stavbou kamenných budov, kde zřídil dormitář a refektář; postaven byl i třetí díl ambitu s obytnými prostory pro probošta. Dokončena byla také stavba kostela.

Význam polického kláštera postupně upadá po založení kláštera v Broumově. Jejich osudy byly ale propojené. Při bojích o český trůn v 2. polovině 15. století byly oba kláštery, Broumov i Police, roku 1469 obsazeny vojsky hejtmana Františka z Háje, který bojoval na straně Matyáše Korvína. Později byl klášter v Broumově spolu s polickým proboštstvím králem Vladislavem Jagellonským zastaven Jindřichovi Münsterberskému, synovi Jiřího z Poděbrad. Roku 1499 bylo od krále Vladislava získáno privilegium, podle kterého neměly být nadále zastavovány statky ani broumovského, ani polického kláštera.

Roku 1602 se po nucené rezignaci do polického kláštera uchýlil i s klášterní pokladnou opat Martin II. „Korýtko", který zde také zemřel.

V 2. polovině 17. století proběhla přestavba konventu, pravděpodobně ale byla brzy zastavena, kolem roku 1684 je doložena oprava kostela. Při této příležitosti, při otevření oltáře sv. Máří Magdalény, byly nalezeny ostatky, které byly považovány za relikvie poustevníka Vintíře, převezené sem pravděpodobně za husitských válek.

Roku 1709 bylo započato s přestavbou kláštera pravděpodobně pod vedením břevnovsko – broumovského stavitele Pavla Ignáce Bayera. Autorem úprav byl nejspíše Kryštof Dientzenhofer, který se držel středověkého schématu žebrové klenby, průčelí poté navrhl syn Kilián Ignác. Pravděpodobně kvůli nutným úsporám není architektonické řešení řazeno mezi významná barokní díla. Kostel byl benedikován (požehnán) opatem Othmarem Zinke 23. října 1724. K další přestavbě dochází v letech 1753 – 1757 snad podle projektu Anselma Luraga. Vybudován byl konvent a v letech 1767 – 1772 průčelní křídlo prelatury, které je souběžné s kostelem.

Z četné klášterní korespondence je jasné, že klášter v Polici nad Metují sloužil též jako „odkladiště" pro nepohodlné bratry. Mezi nimi se ocitl též P. Prokop, syn Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který však nakonec z benediktinského řádu odešel.

Polický klášter byl zrušen reformami Josefa II. roku 1786. Kostel byl přeměněn na farní, fara se stala též z části kláštera. Benediktinům byla v Polici ponechána duchovní správa, pro tuto potřebu zde bylo ponecháno 5 bratrů.

V průběhu 20. století nalezlo v klášterní budově sídlo několik institucí, např. Muzeum Policka, Městská knihovna nebo Pohřební služba. Z části kláštera se staly ubytovací prostory pro občany města Police nad Metují. Klášterní zahrada byla přeměněna na zahradnictví.

Roku 2006 byl polický klášter vrácen řádu benediktinů. Využití budov zůstalo nadále stejné. Naleznete zde stále Muzeum, Technické služby nebo Farní úřad, sídlo zde má též „Ostrostřelecké garda Spolku vojenských vysloužilců Václava hraběte Radeckého".