Emerich Rath

Emerich Rath se narodil 5. listopadu 1883 v Praze, v rodině německého ševce. O čtyři roky později se rodina odstěhovala do Broumova. Tady chodil do školy a tady se také poprvé postavil jako dítě na lyže, které dostal od svého spolužáka z Vídně. Brzy se naučil pohybovat se na nich s pomocí dlouhé bambusové hole a vyrážel na lyžích na kopce v okolí Broumova.

Mladý Emerich tím budil nemalý obdiv, a tak ho v krátkém čase následovali mnozí dospělí. Když si uvědomíme, že se malý Emerich poprvé postavil na lyže v roce 1896, tedy pouhé čtyři roky poté, co hrabě Harrach dovezl první dva páry lyží do Čech, můžeme se oprávněně domnívat, že Rath byl jedním z prvních lyžařů v Čechách.

Jen u lyžování však Emerich nezůstal. Ve 14 letech odešel do Prahy vyučit se příručím v železářství u Rotta. Po vyučení pracoval v Německu jako obchodník a za 1. světové války sloužil u vojska jako instruktor lyžování v Alpách. V roce 1923 se vrátil – už jako ženatý – do Prahy a prodával (nejprve u Rotta a později ve svém vlastním obchodě v pasáži mezi Ovocným trhem a ulicí Na Příkopě) sportovní a trampské potřeby. Pasáž v ulici Na Příkopě dodnes nese jeho jméno.

Po celá dlouhá léta, kdy obchodoval, také sportoval a dosahoval při tom mnoha úspěchů. Vynikal v běhu a chůzi na dlouhých tratích. V letech 1908 a 1912 dokonce běžel maratón na olympijských hrách. Proslavily ho rovněž chodecké závody na 50 km s vojenskou výzbrojí o váze 30 km. Emerich Rath také náruživě rád plaval a byl členem Klubu otužilců. Jeho oblíbeným sportem bylo samozřejmě i lyžování. V roce 1907 vyhrál na mistrovství Království českého běhu na 5 km a byl druhý na 10kilometrové a 50kilometrové trati. Dokázal porazit i slavného Hanče. Málokdo ví, že stál vedle Hanče a Vrbaty na startu osudného krkonošského závodu v roce 1913. Při pozdějším pátrání našel vyčerpaného Hanče u Zlatého návrší, pomoc však přišla pozdě.

Při pobytu v Berlíně Rath vesloval, hrál ragby, boxoval (vyhrál mistrovství Německa v těžké váze) a zápasil. Hrál za české hokejisty na mistrovství Evropy v Berlíně. Věnoval se také jízdě na bobech, horolezectví, vyhrával mistrovství kajakářů a byl mezinárodním tajemníkem svazu kanoistiky.

Odvahu a smysl pro čest prokázal i za 2. světové války – se svou ženou ukrývali ve skladu obchodu německého Žida.

A jaké odměny se Rathovi dostalo po válce? V roce 1948 mu zabavili obchod v Praze a na rok Emericha uvěznili. Po propuštění pobíral ten nejnižší důchod, takže si musel manuálně přivydělávat – také jako pomocný zedník či zametač ulic. Optimismus a sílu neztratil, sportoval i nadále. V roce 1960 se chtěl vydat na kole na olympiádu do Říma a cestou zpět o hrách přednášet ve Švýcarsku, Německu, Rakousku. Jazykové bariéry neměl, protože mluvil česky, německy, anglicky, francouzsky, italsky, polsky a rusky. Jedinou, bohužel nepřekonatelnou, překážkou se staly československé úřady – nevydaly mu povolení k vycestování. Místo toho dostal umístění do domova důchodců u Benešova.

Tam se mu nelíbilo, proto využil nabídky bratrance z Broumova, aby žil u něj. Soužití se však nedařilo, a tak Emerich Rath, všestranný sportovec, uznávaný v celé Evropě, skončil v roce 1962 jako bezdomovec na broumovském náměstí. Odtud byl převezen do domova důchodců ve Stárkově. Po čtyřech měsících jeho neuvěřitelná životní pouť skončila: podlehl infarktu v nemocnici v Broumově.