Zahájil v Čechách éru bezbolestného operování.
Narodil se 25. února 1810 v Heřmánkovicích ve venkovské rodině – syn sedláka z čp. 8. Jeho otec, Franz Opitz byl v letech 1817–1826 starostou obce a místním soudcem.
Obec Heřmánkovice byla poddanskou vsí kláštera benediktinů v Broumově, a Opitzův otec tedy nemohl bez povolení vrchnosti rozhodovat o budoucnosti svých dětí. František absolvoval benediktinské veřejné gymnázium v Broumově a 11. 1. 1830 se souhlasem vrchnosti požádal ve svých dvaceti letech o vstup do řádu milosrdných bratří svatého Jana z Boha v Praze, kde se stal kandidátem konventu a v roce 1833 zde také složil věčné sliby. Řád milosrdných bratří – Hospitálský řád svatého Jana z Boha (OH) – pečoval o chudé a nemocné.
V pražském konventu Na Františku (dnes Nemocnici na Františku v Praze 1) se mu dostalo vzdělání nejprve jako ošetřovatele, později ranhojiče. Od počátku svého působení v nemocnici byl fascinován lékařskou vědou a toužil vystudovat medicínu a stát se lékařem. Po několika letech praxe v řádových nemocnicích se vrátil do Prahy, kde se dal zapsat na Karlovu Univerzitu na studium chirurgie. Roku 1841 zde získal titul magistr chirurgie a odešel mimo jiných, do nemocnice Milosrdných bratří v Novém Městě nad Metují. Do Prahy se opět vrátil roku 1845 a tady působil pod vedením profesora Hally a primáře Dr. Hofmeistera.
Informaci o celosvětově první úspěšné éterové narkóze, kterou provedl v Bostonu (USA) Wiliam Thomas G. Morton dne 16. 10. 1846, získal podivuhodně brzo od řádového bratra Patrika, který byl svědkem oné události. Opitz pečlivě ověřoval účinnost a použitelnost éteru na zvířatech a poté na zdravých dobrovolnících. O jeho přípravách věděl i tehdejší přednosta chirurgické kliniky prof. Dr. František Piťha, obával se ale aplikovat zcela nový, a v klinicky dosud neověřený postup na pacientech kliniky. Proto prvenství v Praze získal Opitz, který v řádové nemocnici Milosrdných bratří Na Františku získal pro operační výkony při jím prováděném znecitlivění chirurga Dr. F. Hofmeistera.
Dne 6. 2. 1847 Opitz demonstroval éterové znecitlivění úspěšně na neoperovaných dobrovolnících a následujícího dne, 7. 2. 1847, byli úspěšně operováni první nemocní v celkové inhalační éterové anestézii. Do 20. dubna 1847 provedl 186 celkových éterových anestézií.
Cesta k přehlušení bolesti byla nalezena. Byl to čin nesmírně průkopnický a Opitzovo brzké využití narkózy jen dokazovalo vynikající úroveň pražské chirurgie. Anesteziologie tak otevřela nové možnosti celé lékařské vědě a chirurgii především.
Díky úspěchu se znecitlivěním byla C. F. Opitzovi nabídnuta Vídeňskou univerzitou doktorská studia chirurgie na lékařské fakultě. V roce 1854 po dokončení teoretických studií byl promován na vídeňské univerzitě, a získal tak titul Dr. V roce 1859 byl jmenován řádovým provinciálem a vizitátorem. Za péči o raněné mu císař v roce 1849 udělil Zlatý kříž za zásluhy. V roce 1866 obdržel Rytířský kříž řádu Františka Josefa I. Kromě němčiny ovládal češtinu, francouzštinu, angličtinu a jako vědec i latinu.
MUDr. Celestýn František Opitz, OH, zemřel 7. 12. 1866 následkem přepracování.
V únoru 1955 byla na Nemocnici Na Františku instalována pamětní deska. V Heřmánkovicích byla pamětní deska na budově OÚ slavnostně odhalena dne 18. 6. 2004.
Text: Karel Gabriel
Portrét F. C. Opitze poskytl řád Milosrdných bratří
Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
.svg)
